Nostalgie

Taky máte občas takové nostalgické období,sedíte ve svém pokoji,posloucháte písničky,čtete si básničky nebo citáty,prohlížíte si staré fotky...Přemýšlíte,přemýšlíte o všem,hlavně o životě,o vašem i o tom ostatních.O tom co jste mohli udělat,ale neudělali a o tom jak by to teď asi bylo.Vyčítáte si všechny promarněné chvíle vašeho života,i když i teď jím vlastně tak trochu mrháte.Gratulujete si nad každým úspěchem znovu a znovu,radujete se se starými vzpomnkami.Vzpomínáte na své staré přátele a na ty chvíle s nimi,přemýšlíte o tom,proč jste se přestali vídat.Co jste udělali špatně?Jak se stalo,že najednou,bez varování,vytratili se z vašeho života?Vždyť jste to nechtěli,a nejspíš ani oni ne.Občas zvednete oči,ve kterých se třpytí slzy,a na minutu koukáte z okna.Zaposloucháte se do písničky,jakto že to přesně vysvětluje vaší situaci?!Copak vás hlídá nějaká kamera?Ať posloucháte jakoukoliv písničku,vždycky je o vás.Každá písnička vám připomene ty chvíle vašeho života,šťastné i smutné.Popřípadě šťastné,které vás rozesmutní.Hmm,poslední písnička kterou jste si poslechli je pro tuhle chvíli jako dělaná.Posloucháte ji pořád znovu a znovu.Pořád si znovu a znovu pročítáte svůj život,stejně jako si pořád čtete ty básničky nebo citáty.Nebo píšete básničky a citáty.Prostě jenom sedíte,sice s úsměvem,ale i se slzami.V jedné ruce držíte staré fotky,tou druhou utíráte slzy,ale ty stejně pořád jen přibývají.V srdci máte takový divný pocit,ne vyloženě prázdnotu,zkrátka jako byste si najednou uvědomili o co všechno jste přišli.Zároveň vás ale i zaplavuje vlna vděku,kvůli těm kteří zůstali.Taky myslíte na všechny ty lidi,u kterých jste chtěli aby byli víc než vaši kamarádi a nemyslím tím nejlepší kamarády,zkrátka ještě něco víc.Myslíte na to,že jste se mohli víc snažit je získat.Víc se snažit je udržet.Myslíte na všechny,do jednoho.Některé jenom rychle přelétnete,některým věnujete mnohem víc času.Silně pomrkáváte očima,snažíte se vyhnat slzy.Ale víte,že se na to za chvilku vykašlete.I když sami sebe přesvědčujete,že by bylo lepší dát ty fotky pryč a začít se učit na zítřejší velký test.Ale ne.Uvědomíte si,že se vám tahle nostalgie docela líbí.Takže ano,pokračujete.Dokonce najdete váš starý deníček,divíte se,jak jste proboha mohli napsat něco tak hrozného?Posloucháte staré písničky,přesně ty,které vám hráli na školách v přírodě.Tak tomuhle se říká nával vzpomínek.Myslíte na ty časy,kdy nešlo mít špatné známky,jak bylo všechno jednoduché...Na chvilku si uděláte pauzu ve vzpomínání,zapálíte si svíčky a uvaříte si čaj.Vzpomínáte dál,na všechny lidi,které jste kdy potkali,u některých se dokonce zastavíte,k některým se dokonce vrátíte.Pak se jen letmo,jen tak koutkem oka,podíváte na hodiny.To snad není možné,přece jste nemohli vzpomínat tak dlouho.Ale je to tak.Zničeho nic vám zazvoní mobil.Hlasitě,ten zvuk úplně prořízne tu nostalgii ve vzduchu.Usmějete se.No,nejspíš je čas začít zase žít.